another love

28. prosince 2016 v 20:36 | Hayley Capricorn
Láska.
Jedno slovo, pod kterým se skrývá tolik utrpení a tolik bolavých a zlomených duší, až to ani neni pěkný.
Ale proč se do toho pouštíme pokaždé znovu? Je to snad kvůli tomu, že věříme že to tentokrát bude lepší? Opravdu jsme všichni tolik naivní? Jsme oblbováni nekonečným seznamem romantických filmů a proto věříme tomu že tohle věechno může potkat i nás? Nebo jen potřebujeme jen mít někoho, koho budeme vroucně milovat celým srdcem? A pokud ano, proč to vždycky tak bolí?
Když už někomu poodkryjeme voje nejzranielnější já, odhalíme svoje city, obnažíme duši, tak přeci čekáme to, že i protějšek udělá alespoň z poloviny to samé. A když se to nestane? Pak jediné co chceme je umřít tak rychle jak jen to jde.
Je život i o něčem jiném než o té nekonečné bolesti a o něčem jiném než o hledání toho dokonalého protějšku?
A co když ne?
Co když je to všechno jen přelud? Vždyť přeci není možné aby jsme v životě snesli tolik bolesti.
Tolik zlomených srdcí, pořád dokola.
Ale zkoušíme to dál.
Protože doufáme že příště už se to povede.
Protože přátelům se to taky povedlo.
A my nejsme zase tak špatní.
Tak proč by jsme zrovna my měli trpět a být sami?
 

potápíme se

3. srpna 2014 v 3:18 | Hayley Capricorn
Zkoušela jsem to vysvětlovat spoustě lidí a jediné s čím jsem se setkala bylo nepochopení a naznačení toho, že jsem buď padlá na hlavu a nebo že od všeho prostě očekávám moc. Ha, ha.
Zkusila jsem to vysvětlit i papíru.

A tak to teď zkusím vysvětlit naposledy tomuhle mizernýmu blogu.
Je mi devatenáct, můj život stojí za hovno, bylo to tak, je to tak a jak to bude nevím.

Znáte takový ty veselý děti co mají oba rodiče doma, nemají si téměř na co stěžovat a vše se zdá dokonalé?
Tak k těm já jsem nikdy nepatřila.
Doba kdy jsem si nějak začala uvědomovat jak na nic všechno je byla asi v době kdy si matka přivedla domu svého ex-budoucího manžela. Třikrát hurá tyvole.
Ona sama i přes to všechno jak skvělá je nestojí za nic. Promiň mami.

Zajímalo by mě proč jste mě s tátou nechali dospět tak rychle.

Celý moje dětství bylo na nic, měla jsem předkus a ty dva velký zuby (který mám do dnes) mi moc kamarádů nepřinesli. A dítě bez kamarádů je co? Na nic, žejo. Nikdy jsme neměli moc peněz, protože máma furt lítala v nějakým průseru, buďto sama, nebo kvůli svému drahému manželovi. Že to nasere? To si piš.

Můj táta naopak si žil dobře, měl vlastní firmu a taky tu debilní pizdu co si dovedl domu, společně s jejím synem.
Dík tati.

Jasně a pak se mi někdo divil že jsem chodila v pátý třídě za školu, tak jak si mě tenkrát zmlátil bylo moc. V tý době si nekoukal na mě, ale viděl si ve mě moji matku. Nikdo mi to nevymluví.
Bác a stěhování zpátky k matce.
Zavřeli jí miláčka za daňový úniky, měli si ho tam nechat. Idiota. Čekala si ségru a nechala brášku vyrůst a dospět příliš rychle, bylo to ještě dítě!

Pamatujete si ještě na moje sny? Chtěla jsem vystudovat literaturu. Chtěla jsem psát, tak proč jste mě od všeho zrazovali? Jste teď dostatečně spokojení?
Proč si mi sebrala Prahu? Proč si mi kurva sebrala školu kterou jsem milovala? Proč si mě připravila o Dana? Za tohle se budeš smažit v pekle a nikdy, NIKDY ti to neprominu.

Velký Poříčí, Nováč, Paka, všechny ty školy stály za hovno. Sebrali jste mi to nejlepší a hodili podvrh. Zkurvila jsem si to sama, ale nezapomeňte že i VY dva na tom máte svoji zásluhu.

chlast, drogy, nikotin, sex, probdělé noci a nekonečné párty

Vždycky jsem přeci měla ráda chemii, no ne?

Opustila jsem ho z vlastní sobecký namyšlenosti a myslela si že za plotem je tráva zelěnjší. Bullshit.

Umím dobře anglicky, ale vážně si myslíte že je to Vaše zásluha? Hovno.

Jo, prostě si umím moc dobře stěžovat a házet vinu na ostatní. To si myslíš, drahý blogu?
Kdybych to měla vzít popořadě za posledního půl roku tak jak by to bylo?

Nick, kokot na entou. Nikdy nikomu nebudu patřit, nikdy si mě nebude nikdo nárokovat. Nejsem ničí děvka.

Jakub. Tomu bych chtěla smeknout poklonu za to jak nádherně mi otevřel oči, ne zrovna dvakrát příjemným způsobem, ale i tak. Takže jsem očekávala moc? Bylo moc po tobě chtít abys mluvil pravdu, aby si dokázal říct to jak to je. A rada do budoucna. Nikdy nikomu netvrď že bys ho nedokázal opustit. Umíš to briliantně a tleskám ti.

A co poseru dál? Překvap mě živote a zkus mě přestat trestat za moje hříchy.
Hledám smíření a klid.

Miluju být sama, ale ne tak jak si to vysvětlujete. Je spousta druhů samoty, což by jsme měli všichni chápat. Teda aspoň myslím.

Chci vrátit duši, dodělat si papír a začít už konečně žít.

Chtěla bych aby se na mě táta přestal zlobit, přála bych si...aby mi zavolal. Tolik bych chtěla mít s ním normální vztah jako dcery s otci mívají. Stejně všechny ty průsery dělám kvůli němu. Protože mi chybí, protože bych chtěla aby mi aspoň jednou řekl že se mi něco povedlo. Chtěla bych se mu za všechno omluvit, ale taky mu říct že ty roky co se věnoval jiným už nikdy nedožene. Chtěla bych se naučit s ním normálně komunikovat a nepřipadat si vedle něho jako cizí člověk. Ty knížky mám pořád u sebe, nikdy jsem je nikomu nepůjčila a četla je milionkrát.

Chtěla bych začít všechno znova, ale nejde to.

Ale nevzdám se, jsem totiž Kábrtová.